Když ono je to těžké. Nestačí jen jít a říci "já jsem žena, tady mě máte a chci patřit do klubu".

Pokud chcete proniknout do "vědy", musíte se chovat tak, jak je to v daných vodách nutné. Musíte se napůl stát chlapem - a přesto zůstat ženou, jinak ztratíte svůj bonus.

Máte na to, abyste bojovala i s těmi nejhoršími žraloky, které v těch vodách potkáte? Já na to mám dnes. Neměla jsem ale před dvaceti lety. A to je přesně ten důvod, proč je tak málo žen ve vědě - neumíme to vysedět, mizíme kvůli dětem, odcházíme jinam. Jen ta, které se z nějakých osobních důvodů uchytí a zakotví, má šanci, že jednou, po letech skutečně dojde k nějaké věhlasnosti.

Ale u mužů to přeci není jinak! Mají to jen jednodušší v tom, že tohle bývá jejich jediný cíl. Žena má těch cílů jaksi od přírody víc.

Nevím, z jakého jste oboru, ale moje zkušenost je, že u mužů to je o dost jinak. Už u studentů se bere jako samozřejmost, že se připravují na budoucí povolání, a že budou platnými členy společnosti, zatímco studentky se často setkávají s postojem, že na škole jen zabírají místo, a nemají tam co dělat. Na mě si tolik nedovolili, protože jsem byla starší a už jsem přišla z praxe, ale moje kolegyně slýchaly poznámky typu "vraťte se do kuchyně!" Konkrétně mluvím o ČVUT. A v praxi to není jinak. Když jsem po škole hledala místo v oboru, řekli mi, že mají plno a potom vzali moje spolužáky z kruhu.

V zaměstnání, kde jsem pracovala ještě před revolucí, se bralo jako samozřejmost, že absolventi průmyslovky dělali konstruktéry (někdy i projektanty, a dokonce vedoucí naší části konstrukce měl jen střední školu), zatímco ženy se stejnou kvalifikací nikdy nedostaly práci na svojí úrovni. Buď je nechali obtahovat jako kresličky, v nejlepším případě jim dali práce, které se braly jako podřadné a nikdo je nechtěl dělat (změny, náhradní díly, obaly). Zvlášť mladé ženy nikdo nebral vážně a kolegové si mysleli, že jsou v práci na ozdobu. (Mně třeba vyčítali, že chtějí v kanceláři blondýnu.)

Je ale fakt zvláštní přístup zabývat se někým jenom proto, že ženou či mužem. Je přece úplně jedno, zda nějaký román napsal Julius či Julia Verne. Stejně, proč tak málo žen píše scifi. A tak moc žen červenou knihovnu?