Rozdíl mezi židovstvím, křesťanstvím a islámem

Tento článek bude zřejmě kritiky označen za povrchní a zjednodušující, protože používá pouze jeden příklad. Někdy však i jeden názorný příklad může ukázat směr pro odhalování dalších souvislostí.

Asi se už každý setkal s nějakou formou tvrzení, že „má hodit kamenem, kdo je bez viny“. Například v textu písně Magdalena z repertoáru Marty Kubišové se zpívá: „Amen, pravím amen, stůjte, jste-li svatí, kamenujte, Aleluja...“ Nechci se nikoho dotknout, ale ne každý zná Nový zákon, proto připomenu, odkud tato okřídlená věta pochází. V evangeliu podle Jana je popsána následující situace. Za Ježíšem přišli zákoníci. Přivedli ženu-cizoložnici a řekli: „Podle zákona, který nám dal Mojžíš, má být tato žena ukamenována. Co si o tom myslíš, Mistře?“ Ježíš nic neříkal, a něco psal do písku. Zákoníci na něj doráželi, a dožadovali se jeho vyjádření. Ježíš jim odpověděl: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem.“ Příběh pokračuje (nikdo nehodil), ale to není v tuto chvíli podstatné.

Zajímavé jsou okolnosti, které s tímto příběhem souvisejí, a které nám umožní určité srovnání. V židovských zákonech byla za cizoložnici považována vdaná žena, která měla intimní styk s jiným mužem než s manželem. V případě přistižení měla být kamenována společně se svým milencem. Existoval také pojem cizoložného muže, který měl styk s jinou ženou než s manželkou. Existovalo v té době mnohoženství, ale to se za cizoložnictví nepovažovalo, zřejmě proto, že všechny ženy jednoho muže byly jeho manželky. V době Ježíše, tedy před dvěma tisíci lety, se už zákon o kamenování prakticky neuplatňoval. Zákoníci neměli v úmyslu ženu skutečně kamenovat, byla to pro ně záminka, jak nachytat Ježíše, kterého se chtěli zbavit. Položili mu proto neřešitelnou otázku. Jestliže by se ženy zastal, měli by jasný důkaz, že nedodržuje boží zákony. Pokud by vyslovil souhlas s kamenováním, povýšil by se jednak nad římské zákonodárce, kteří jedině směli rozhodnout, a také by ztratil důvěru prostých utlačovaných lidí, kterých se zastával, a kteří ho následovali. Jak víme, odpověď našel. A právě v té odpovědi vidíme rozdíl mezi židovstvím a křesťanstvím, jehož byl Ježíš prvním apoštolem. Místo požadavku potrestání přestupku proti zákonu se ptá, jestli máme právo soudit. Jestli ti, kteří chtějí vynést rozsudek, jsou sami bez viny. Nový zákon se někdy také označuje jako „Nová smlouva“, jako nová smlouva mezi Bohem a lidmi. Nahrazuje Starý zákon, starou smlouvu mezi Hospodinem a Mojžíšem (Mojžíš dostal od Hospodina Desky zákona, které obsahovaly základních deset přikázání, viz kniha Exodus). Ježíš neruší staré zákony, ale dává jim nový smysl, posunuje je blíž člověku. Ukazuje, že největším trestem je uvědomění si vlastní viny. Cizoložné ženě říká: „Jdi a už nehřeš.“ 

Není ale cílem tohoto textu rozebírat evangelia. Při dané příležitosti jsem si uvědomila jednu věc. Starozákonní Židé před dvěma tisíci lety ustupovali od praktické realizace příliš tvrdých a nehumánních zákonů, jako bylo zmíněné kamenování. Křesťané v osobě Ježíše Krista (Kristus pochází z hebrejštiny, a znamená mesiáš), tyto zákony posouvají dál, dnes bychom asi řekli, blíž k civilizaci.  Přímý trest se nahrazuje uznáním vlastní viny a následnou nápravou, (což bylo, jak víme z evangelií, velmi účinné – viz například obrácení svatého Pavla).

Potom se můžeme posunout v čase o dva tisíce let vpřed – do 21. století. Současný islám má kamenování a další nehumánní tresty nejen v zákoně, ale také je často vykonává. Jinými slovy, současní islámští „zákoníci“ nedospěli ještě ani tak daleko jako židovští zákoníci před dvěma tisíciletími. Jistě, posun od jednoduché rovnice vina = trest k hlubšímu filosofickému zamyšlení a analytickému rozboru situace není jednoduchý ani pro dnešního člověka hlásícího se ke křesťanství, což ukazuje například existence trestu smrti v některých státech USA. Určité, a to nejen kosmetické, rozdíly zde jsou. Neznám žádný křesťanský stát, nebo řekněme raději společenství, protože mnoho z miliardy křesťanů ve světě žije v zemích více náboženství (v Indii jich je asi padesát), tak žádné křesťanské společenství nevyhlašuje válku jinému náboženství, nesnaží se pomocí teroru nastolit svoje zákony a ovládnout celý svět. Ani židovský stát, který je vnímán jako militantní, od svého vzniku je permanentně ve válečném stavu, existuje zde povinná vojenská služba, a to i pro ženy, tak tento stát bojuje stále o stejná území, která Izraelité považují historicky za svoji původní vlast. Nesnaží se ovládnout jiné státy, tím méně, aby někomu vnucovali svoje náboženství, (to by ani nemělo smysl, protože se jedná o náboženství vztažené k jejich národu.)

Zastánci islámu se často odvolávají na přínos Arabů pro evropskou vědu a kulturu. To není žádný argument. To, že dalo Německo světu Beethovena, Goetha, Leibnize, Einsteina, a další génie, také nebylo důvodem k tomu, aby se nechal celý svět podrobit jedním zakomplexovaným fanatikem. Arabská věda a kultura, (nechci hodnotit její přínos, nemám k tomu ani potřebné informace), není v rozporu s tím, že bychom měli bojovat proti zavedení práva šaría v Evropě.