Tedy kromě toho, že je to pečivo. Však se taky dnes nazývá "makovka", můžete namítnout. Pro mě je to jedno, důležité je, že toto pečivo bez chuti a zápachu posypané pichlavým mákem, je mi na rozdíl od loupáku, na nějž si pamatuju z dětství, něco, čemu se raději vyhnu. Kdyby na něj nebyla rodina zvyklá a občas ho nevyžadovala, nikdy bych ho nekupovala. Nejde zdaleka jen o sladké pečivo, i když na něm se příklad "zdravých", tedy přesněji "zdravějších" potravin, (protože všechno z bílé mouky je přece z podstaty nezdravé), ukazuje rozdíl nejlépe.
Nevím přesně, kdy jsem začala pozorovat, že některé moje dříve, a tím myslím, tak před třiceti a více lety, oblíbené potraviny mi přestaly chutnat. Není to stařecké vzpomínání na mládí a idealizování si všeho, co si z té nekonečně vzdálené doby pamatujeme. Sami výrobci totiž zveřejňují informace, že chtějí zdravější potravu pro obyvatele, a tak snižují v potravinách obsah takových hrozných přísad jako je cukr, sůl, tuky, koření. Prostě všechno musí mít snížený obsah těchto nebezpečných škodlivin. V některých případech nenápadně zmenšují i vlastní výrobky. Dokonce se předhánějí, kdo ty zdravější cukrovinky, pečivo, dorty, kompoty, bude mít zbavené většího množství těch příšerných nebezpečných ingrediencí.
Nejde ale v některých případech jen o přísady, ale přímo o složky potravin, které obsahují jaksi ze své podstaty. Například je to lepek nebo laktóza. Nejsem odborník na potravinářství, ale najde se jistě řada dalších složek. Uvědomělí lidé vidí v konzumaci zdravých potravin velkou příležitost, jak pracovat na svém zdraví, ale především ukázat, jak jsou moderní a in. Proto si dobrovolně předepisují sami sobě diety, které opravdu nemocní podstupují nedobrovolně a obvykle je berou jako trest.
Přemýšlím proč přes všechnu snahu výrobců a obchodních řetězců o co nejširší sortiment odtučněných, nesladkých a neslaných hnusných výrobků, přes zákaz nabídky pamlsků ve školních automatech, je čím dál tím víc obyvatel obézních, trpících cukrovkou, rakovinou a dalšími tzv. civilizačními chorobami. S takovou péčí by nás měly tyto nemoci z nezdravé výživy přece opouštět. Přemýšlím, proč za doby mého dětství byl ve třídě jeden tlustý kluk nebo holka, jenž se neustále cpal jako otesánek, zatímco ostatní děti, které jedly sladké, mastné a slané pokrmy, včetně bonbónů, čokolády, coly, slaných pražených oříšků a brambůrků, sladkých limonád a dalších zakázaných pamlsků, měly normální postavu, žáci základní školy neměli převislé břicho a dospívající dívky celulitidu, jak je dneska možné vidět.
Napadá mě několik možných důvodů, hlavně tedy dva, asi přijdete na další. Děti se přirozeně a dobrovolně pohybovaly velkou část dne venku, a tento návyk si přenesly do dospělosti. Znáte asi taky hřiště nebo atletické škvárové dráhy zarostlé trávou, jak na ně noha sportovce roky nevstoupila. Nevím, jestli si druhý důvod můžu vůbec odvážit napsat, aby můj blog nebyl dán do klatby a já prohlášená za kacíře. Napadá mě, jestli náhodou to zdravé jídlo zbavené kalorií a látek s povzbuzujícími účinky nedodává málo energie nejen ke sportu, ale k jakékoliv činnosti, včetně myšlení.